Zub pouštní žížaly

Víme, že už se určitě těšíš na další pokračování. Em už ti není tak docela neznámou, poznal jsi už prales, moře, a teď poznáš ještě

Poušť

Kouzelník se zastavil a rozhlédl se po krajině. Od obzoru k obzoru byl vidět pouze písek.

"To je dlouhá pláž," podotkl Mohutný-silný, ohnal se mačetou Klestilkou a přikousl obloženou housku.

"A nemůže to být už ta poušť, Rozpustilý?" zeptal se Malý-sličný.

"V zahraniční lituratuře se o poušti píše pouze v souvislosti s velbloudy, s ropnými věžemi popřípadě s pyramidami. Nic z toho tady nevidím."

"Vodu!"

"A v naší literatuře?" zkusil to Mohutný a máchl mačetou.

"My nemáme žádnou literaturu," upozornil ho Rozjařený-rozpustilý. *

"Aha."

Chvíli jsme mlčky pokračovali v cestě. Ticho občas přerušilo Gilovo: "Vodů." Silný máchl mačetou a přikousl dušené holoubě.

"Zkusíme se zeptat nějakého domorodce?" nadhodil Roztržitý-nedospělý.

"Zeptej se," zavrčel Rozjařený-rozpustilý.

"Já neumím jazyky," bránil se Roztžitý.

"Vodů. Jen jeden vak."

"Na to nemusíš umět jazyky, abys viděl, že tady nic a nikdo není. Kromě Toho-vlezlého-písku, kromě té strašně-modré-oblohy, kromě nás a kromě děsivě-žluté-budky tady není nic zvláštního."

Sličný zpozorněl. Kouzelník zvedl obočí. Mohutný přestal žvýkat a ohnal se mačetou. Roztržitý sebou trhnul. Gil položil obě nohy na zem.

Opravdu asi šedesát šest sáhů před námi stála komunikační budka společnosti Žluté-tamtamy.

"Zeptáme se na informacích," vykřikl Malý-sličný a rozběhl se k tamtamové budce. Avšak budka začala prchat. Sličný se zmateně zastavil. Budka se také zmateně zastavila. Sličný opatrně udělal krok. Budka také opatrně udělala krok. Sličný se zamyslel. Z budky se začalo kouřit. V tom Malý-sličný udělal stojku a prudce se rozběhl směrem k budce. Budka také udělala stojku a prudce se rozeběhla proti Malému-sličnému. Po třiceti třech sázích zbrklého běhu se minuli a budka běžela přímo proti nám.

Mohutný-silný pochopil situaci, rychle dojedl opékané sele, máchl mačetou, a když budka vběhla mezi nás, pevně ji chytil.

"Dobrá práce," pochválil úžasnou spolupráci Rozjařený-rozpustilý. "Mohl bys mi ji, prosím tě, otočit?" požádal Mohutného-silného a začal listovat v tamtamovém seznamu. Ten byl kupodivu celkem útlý. Většinu stránek (obě) tvořil seznam předčíslí pro mezinárodnostní klepy. Zbytek seznamu byl tvořen poznámkou, že vzhledem k počtu tamtamových stanic v tomto UTO** jsou místní klepy zdarma. Z toho jsme pochopili, že se nám podařilo chytit jedinou budku široko daleko.

Rozjařený tedy vytáhl svoji tamtamovou kartu, vsunul ji do tamtomatu a vybubnoval číslo informací. Klepu jsem téměř nerozuměl. Rozpustilý klepal velmi rychle. Občas jsem zachytil "… ne, letiště tu není …" popřípadě "… slonem první třídy v 14:02 …" nebo "… pláž velká jako pra…" (»les« nebo »se«, to jsem však nerozuměl).

Rozjařený-rozpustilý zavěsil bubny. Naše pohledy jasně říkaly: "Tak co?"

"Došly mi vzruchy," povzdechl si, "nestihl jsem jí ani vysvětlit, kde jsme."

"Voduuuuuu, alespoň jeden hlt," vzpomněl si Gil.

"Prosím tě, Silný, pomož mu s tou vodou, já už to nemohu poslouchat," slitoval se nad Gilem Velký-kouzelník.

Silný tedy pustil budku, vzal Gilovi jeho tři vaky s vodou a přivázal je ke své krosně s jídlem. Ukousl si řízku a máchl mačetou.

"Prosím tě, Silný, mohl bys přestat klestit cestu? Myslím, že tady je to zbytečné," řekl šaman, který tak tak stihl uskočit před Klestilkou.

"Tak abychom zase šli, ne?" lakonicky zhodnotil situaci Nedospělý.

Chvíli jsme pozorovali, jak tamtamová budka mizí v poušti. Pak jsme se vydali na cestu.

Po nějaké době Gil zjistil, že dostal žízeň, a tiše zaúpěl: "Vodu."

Bohové mu buďte nakloněni …