Zub pouštní žížaly

ještě ses ani nestačil na Emi pořádně rozkoukat, a už je tady …

Konečně moře

Ostatní čtyři upřeně hleděli na moře.

"Co to je?" zeptal se nevěřícně Malý-sličný a vydal se to prozkoumat.

"Jakto, že je nás pět?" přepočítal nás Silný.

"Protože autor příběhu je sklerotik a ignorant."

"To bude asi poušť." *

"Jestli to takhle půjde dál, v příští kapitole zapomene, kam vlastně jdeme. A v následující zapomene, že tam jdeme my."

"Je v tom voda," volal k nám Sličný z pobřeží.

"Klíd, šaman, klíd," zapojil se Silný do hovoru uklidňovací frází, "mně se například líbí, že mám stále co jíst." Kousl si do kokosového chleba s kokosovou pomazánkou a zapil kokosovým mlékem.

"Šumí to, …" znělo k nám zezdola.

"Konstruktivně, přátelé, konstruktivně," snažil se pozměnit téma rozhovoru Roztržitý-nedospělý. "Kdo je tedy ta nově příchozí osoba?"

"A je to slané," hlásil Sličný.

"Jsem Rozjařený-rozpustilý a nejsem nově příchozí, ale jdu s vámi už od počátku. Jsem totiž tlumočník, překladatel a odborník na světové jazyky vůbec."

"Je to hluboké, jééé …"

Celou dobu jsme Malému-sličnému nevěnovali pozornost, nyní jsme však pocítili, že má problém. Byl až po krk v poušti, máchal rukama a házel poušť kolem sebe. Kdybych nevěděl, že je to poušť, skoro bych řekl, že se topí.

Silný bez váhání polkl zbývající půlku kuřete a vrhl se zachránit svého přítele. Škoda jen, že ani on po poušti neuměl chodit a zapadl do ní až po pás. Vzal tedy Malého-sličného a hodil nám ho. Sličný na břehu udělal ještě pár temp, pak se uklidnil. Otřásl se a všechny nás pocákal. Bylo to slané.

Na pobřeží se objevilo stvoření.

"Ahoj, jedu s váma," řeklo.

"Ale?" podivil se šaman.

"Dete pro Chlup-zlaté-křížaly, ** tak já jedu s váma."

Pravá ruka Mohutného-silného se zastavila na půli cesty od rozjezené bábovky k jeho mohutným ústům. Levá se zastavila na půli cesty opačným směrem. Ani Velký-kouzelník se nezdál Gilovou myšlenkou nadšen. Skoro bych řekl, že se zdál Gilovou myšlenkou nenadšen.

"Je to nebezbečné," snažil se odradit Gila.

"Jenom jsem zvědav, jak se dostanem přes moře," řekl Gil.

Malý se zakousl do tužky. To byla neklamná známka, že přemýšlí. "Aha, už to mám: Podle Zesirakova zákona těleso ponořené do kapaliny je nadnášeno silou …"

"Moment, kdo to je Zesirák?"

"Zesirakus," opravil ho Sličný, "Archimedes Zesirakus, … která se rovná tíze kapaliny tělesem vytlačené," triumfoval.

"Aha, no a?"

"No, abychom přepluli tohle moře, bude stačit vytvořit těleso T, které vytlačí kapalinu o větší tíze, než bude samo T, než my, a naše batohy."

"A naše jídlo!" rychle dodal Mohutný.

"A já," připomněl se Gil.

Než jsme vyjmenovali všechny nezbytnosti, které Těleso poveze, Sličný již měl hotov plán Tělesa. Stavba byla pro Mohutného-silného hračka.

Po svačině jsme nastoupili na Těleso a nechali jsme se unášet směrem od pobřeží.

Bohové nechť nám jsou i nadále nakloněni …