šnek se závitem navíc.

Na jedné velké mýtince, žil šnek a ten šnek měl o jeden závit navíc.
Všichni šneci z téhleté mýtinky, měli 4 celých pět závitovou ulitu,
ale tenhle měl závitů  pět a půl. Ostatní šneci nevěděli, co si
o tom mají myslet. Někteří mu záviděli, že má něco navíc
a chtěli mít taky tak moc zatočenou ulitku. Jiní ho litovali,
že se musí tahat s jedním závitem navíc. A zase jiní se šnečkovi
posmívali. A některým to bylo úplně jedno, šnek jako šnek, 
hlavní je, že je hodný pěkný veselý pracovitý a slizký, jak má správný šnek být.
A šneček? Ten si toho vůbec nevšímal. Nad nikoho se nepovyšoval,
že by snad měl být něco víc než ostatní, kdepak. Ani si z toho 
nedělal těžkou hlavu, že by snad měl byt nějak postižený, kdepak.
Posměváčků si nevšímal ještě více, a vážil si těch šneků, kteří v něm vidí
pracovitého hodného a slizkého šneka a nedívají se na počet závitů. 
A tak žil na jedné velké mýtince, dlouho dlouho. Tak dlouho, že
se na počet zavitu skoro zapomnělo. Ti co záviděli, zjistili, že
onen závit navíc šnekovi nepřináší žádné výhody a tak přestali závidět.
Ti co ho litovali, zjistili, že onen závit navíc šnekovi nepřináší
žádné nevýhody a tak přestali litovat. Ti co se šnečkovi posmívali, zase
zjistili, že se kuli tomu šneček vůbec ale vůbec nehněvá a přestalo
je bavit neustále se posmívat. Ale těm, kterým to bylo jedno 
protože si šneka vážili kuli něčemu jinému, tak těm jediným to zůstalo
a dál si šneka vážili. 

nedokončeno...