Pohádka na dobrou noc.

Šnek a květina.

V na jedné louce veliké převeliké, žil šnek. Obyčejný šnek zahradní
jakých na velkých loukách je spousty. Spousty jich lezou tam, spousty
jich lezou sem. Ale náš šnek byl něčím zvláštní.
Měl snad velkou ulitu tak, že by se do ni vlezli tři ti největší šneci? 
I kdepak, měl ulitu velkou jako kterýkoli šnek z té louky.
Měl snad růžky citlivé tak, že by tvarůžky ucítil přes celou louku?
Možná, ale tak citlivé je má přeci každý šnek. Jen si někdy zkuste
položit tvarůžek na kraj velké šnečí louky. Panečku hnedka se se seběhnout
všichni šneci z celé louky a ještě z okolních luk a ještě
z okolních luk těch okolních luk. Jenže než doběhnou tvarůžky jim
sní ti bleskoví mravenci. Mravenci jsou na tvarůžky ještě citlivější,
než šneci a hlavně jsou rychlejší. Takže náš šneček nebyl ani citlivý.
Byl snad rychlý tak, že by předběhl ty nejrychlejší šneky a dost možná
i ty nejpomalejší mravence?  Ne, náš šnek nebyl sice zrovna nejpomalejší
z louky, ale předehnat mravence (ani unaveného) se mu ještě nepodařilo.
Tak čím tedy, říkáte si asi, byl zvláštní? Čím jenom čím?
Ten šnek měl rád květiny. Ale, ale zvedáte se ze židle... copak by 
to bylo za šneka, aby mu nechutnali kytičky, říkáte si a ťukáte si
na čelo. Samozřejmě. Každý šnek má rád kytičky. Kytičky nikam nespěchají
rostou pomalu a jsou dobré. Šneci je mají radši než mravence.
Nemyslete si zase, že šneci jsou nějací vybíraví a že by ofrňovali 
nad dobře vykrmeným mravencem, ale mravenci se špatně loví, a většina 
šneků není tak rychlá, aby dohnala ani toho nejpomalejšího mravence
který je navíc ještě unavený. Proto tedy mají šneci raději květiny.
A tak teda co se nám to tu snažíš navykládat, divíte se. To je přeci 
normální, a sám to říkáš, že šneci rádi květiny, proč by u všech
čmeláku měl byt náš šneček zvláštní právě tímhle? Inu proto, že
náš šnek měl rád květiny jinak. Rád se na ně díval, rád k nim přivoněl, 
rád je poslouchal a na to, aby si kousl často, ale často zapomínal.
A jednu květinu měl úplně nejvíc rád. Byla to slunečnice a rostla
uprostřed louky a každý den se točila jen proto, že se to šnečkovi
hodně, ale opravdu hodně líbilo. A večer ta slunečnice sklopila hlavu
povídala si se šnečkem dlouho dlouho do noci. Občas šnečkovi hodí 
nějaké slunečnicové semínko, aby neumřel hlady, protože pak by slunečnice
ztratila svého nejlepšího přítele a možná by uschla žalem.
Šnek ji za to chce chránit svoji ulitkou před větrem před deštěm
jako pravý kavalír a až bude sucho bude ji nosit vodu z daleké studánky.

Nesmějte se mu, je to ještě malý šneček.