Pohádka pro Markytku o šnekovi a hvězdičce. (krátká, smutná)

Na jedné louce, žil šnek. Byl to normální šnek, jako každý jiný. Ale ten
šnek byl zamilovaný. To je sice u šneka taky normální, ale tenhle šnek
byl zamilovaný do hvězdičky. To už tak normální není.

Každý den pracoval jako každý jiný šnek, ale v noci vylezl na nejvyšší
kopec v okolí a čekal až hvězdička vyjde. A když vyšla tak ji začal
zpívat. Šnek neuměl moc dobře zpívat, ale zpíval jí s láskou. Zpíval
jí většinou celou noc. Až se hvězdička chystala zajít, řekl ,,Dobrou
noc hvězdičko.`` A tolik si přál, aby mu hvězdička odpověděla ,,Dobrou
noc šnečku``. Šnek nevěděl o hvězdičkách vůbec nic.

A pak slezl z hory a zapojil se mezi ostatní šneky. Lezl, zastrkoval
růžky a vystrkoval růžky, jak bylo potřeba. Ostatní šneci věděli, co
každou noc šnek děla. A pokoušeli se mu to rozmluvit.

Copak je to za výmysl, aby se šnek zamiloval do hvězdičky?  A jen kroutili
ulitami. Ale šnek jich nedbal. Znovu a znovu vylézal na horu a tam zpíval
a zpíval.

A hvězdička? Hvězdička byla vlastně taková obyčejná žlutá hvězda
s hmotností 1,3 násobku hmotnosti slunce a zatím byla na hvězdu docela
mladá (nějakých 2.3 miliard let). Ještě před sebou měla asi 7 miliard
let na hlavní posloupnosti a pak se z ní stane bílý trpaslík. Byla celkem
šťastná a dalo by se říci, že doslova zářila štěstím.

A o šnekovi, který jen pro ni každou noc zpíval se nikdy nedozvěděla...